Ahoj Vám všem ,kteří jste ve stejné situaci, řeším momentálně to stejné.Z mého pohledu je hrůza to, že když se mužský vůbec nestará a ani nedokáže zabezpečit chod domácnosti,pak zaplače u soudu a někdy ani nemusí a najednou jsou mu děti svěřené do střídavé péče. U mne je to tak, že si všiml, že se mu kluk narodil až když mu byly tři roky. A stejně nevěnoval rodině ani chviličku denně ani o víkendu. Měl jen své zájmy. Když jsem se s ním o tom bavila doslova se mi vysmíval jak jsem primitivni. A dnes?? Ha ha bojuje o syna. Sám umí uvařit čaj, a o vše ostatní se stará jeho matka, které je sedmdesát let.Jinak chodí na jídlo do hospody a klukovi dává pivo.Dva roky se o syna soudíme, dnes mu je pět le a já už přestávám mít sílu na to, že příjdu do školky a on tam není.V době, kdy jsem se ještě snažila manželství zachránit i když bylo nefunkční, tak jsme navštívili poradny, psychology a dnes je mi to k ničemu, protože do zpráv se dá nahlédnout, jen když budou souhlasit oba. Je uspěšný podníkatel.Nechal se slyšet, že dá právničce sto tisíc, když mu kluka vyhraje. Hmm, já tolik nemám. Něklikrát jsem chodila pro pomoc na péči o dítě, když kluka vystavoval životu nebezpečným situacím a nikdo mi nepomohl. Zpočátku stáli při mne a pak jako když se karta otočí, nestačím se divit.Přeji Vám všem hodně síly a vytrvalosti. Bohužel nemůžu napsat vydržte pravda se ukáže. O mém dítěti se u soudu rozhoduje jak o nějaké chatě, či jiném majetku, ale že by někdo vzal v potaz to, že se jedná o malého kluka mne nikdo nepřesvědčil.