Myslím, ž ev případě dětí doma učených jde o jiný problém - sama jsem uvažovala o domácí výuce svého syna (papírově formou individuálního studia - vzdělání mám, škola i odborný garant byli), takže jsem prošla x lidí, kteří se vyjadřovali. Nakonec jsem z toho pochopila jednu věc - každý z nás navštěvuje dva typy kolektivů - jeden, kde se okolí řídí společným zájmem nebo zálibou (kroužek, skupina dětí venku) a druhý, kde prostě jsou lidé daní - u nás je to zaměstnání. Nemyslím si, že bych měnila místo pokaždé, když se s někým neshodnu - při mé povaze bych vydržela v práci asi tak měsíc - a taky ti okolo mě musí mít určité sebeovládání...No a to je právě ten druh kontaktu, který dětem, učeným doma, chybí. Možná by to šlo dohnat na táborech, jenže - nejsou tři týdny za rok málo?