Čauky,
maminky si asi myslí, že se o toho jejich kluka nikdo tak báječně nepostará a že je to pořád jejich nerozumné děcko a teď se k němu přidalo druhé.
Z toho, jak o mě mluví třeba před mojí rodinou a přáteli, je jasně cítit, že jsem jen ten prostředek ke vnoučeti a aby jim ten kluk nezůstal na ocet. Třeba při svatebním "únosu" na svatbě manželovi řekla, ať mě nehledá "však ona se vrátí".
Vždycky při odjezdu z Moravy bojujeme o zeleninu - dává nám jí, jako by nás bylo 10 a mě to plesnivý v lednici. Posledně jsem jí za to prý nepoděkovala, jak prý chceme vychovávat dítě.. Vždy děkuje manžel (1,5roku), mě se to příčí v puse.
Její snahy o manipulaci mě užírají i na těch 250km, 14 dní po návštěvě u nich mívám divoké sny a alergické dušení. Volává pravidelně v neděli, to jsem většinou "náhodou" ve sprše. Ušetřím si tím adrenalin. A bohužel půjde během 3 let do důchodu a uvažuje o stěhování do Prahy. Budeme ji přeci potřebovat!
Bohužel nepomohlo si otevřeně popovídat (a bylo to opravdu otevřené), ani na sebe řvát jak psy, ani mlčet. Snažíme se jí toho o svém životě říkat co nejméně, aby neměla co za nás rozhodovat. Nevím, co mám dělat.
Manžel je při mě, ale občas podlehne citovému nátlaku, ale většinou ho stačí naťuknout a dojde mu to.
Co na ni řeknou děti?! Na radostnou novinku o vnoučátku na cestě zareagovala popisem svého nešťastného manželství a potratu. Teď zkouším knihy - Nenechte sebou manipulovat a Jak si stát za svým. Třeba se tam dočtu něčeho kloudného. Protože se chci dostat nad věc. Bohužel návštěva u mých báječných rodičů probíhá zároveň s návštěvou tchýně, bydlí ve vedlejší obci. Osud mi připravil zkoušku. Eva