Ahoj, chtěla bych se podělit o své zkušenosti. Mám dvě holčičky, Ivanku a Moničku. Mají velmi rozdílné povahy, ale reakce na mě a na tátu jsou velice podobné. Myslím, že nejde o způsob výchovy, ale o "podvědomí". My maminky asi podvědomě více váháme, jestli jsou naše "požadavky" na děti správné, nutné...Taky si myslím, že "poslouchání" závisí na délce stráveného času. Já jsem si zvykla na obě holčičky hodně mluvit už od malička a mysím, že reagují spíše na hlas než obsah toho, co říkám, proto je nutné požadavek opakovat. Přeji všem maminkám více rozhodnosti spojené s láskou.
Ahoj Jarka.