Markéto,
Julie má pravdu, chlapi to berou jinak. Devět měsíců je dlouhá doba a mezitím co žena je běžec na dlouhé tratě (plánuje, vymýšlí, diskutuje dlouho před tím než dojde ke změně), chlapi reagují až na nastalé situace a nechápou, proč by se měli zaobírat problémem, který ještě nenastal. Navíc těhotenství je situace, kterou ten muž nemá nijak pod kontrolou, nemůže jí nijak ovlivnit, nijak vyřešit, nemůže ti nijak pomoc. To je pro něj hrozný pocit a možná proto se hovorům o těhotenství vyhýbá.
Navíc uvědom si, že pro tebe je teď miminko středobodem vesmíru (a je to tak v pořádku, protože ono tě potom bude potřebovat naprosto celou), mezitím co tvému okolí je dost jedno, co se děje a zajímat je začne až se narodí. Před pár lety, když mě miminka ještě "nebrala" jsem měla dvě těhotné kolegyně a řeknu ti, že to byla síla - neustále jsme měly v kanceláři debatní kroužek na téma - mám zácpu, bolí mě žáha, podívej jak mi narostly prsa, kolik jsi přibrala, kolik máš teď v pase, ve tři ráno mě kopal, včera jsem zvracela.... uf... přiznám se, že to bylo poměrně k nevydržení - zvlášť když byly schopné hlasitě a do všech podrobností probírat průběh porodu mezitím, co já měla na telefonu důležitého klienta.
Takže - tvoje okolí nemusí mít pochopení pro to, že pro tebe je důležitá každá maličkost - prostě jen proto, že oni těhotní nejsou - a nemusí to od nich být výraz necitlivosti, nebo nelásky k tobě - spíš jenom určitá bezradnost (jak má netěhotný člověk reagovat na sdělení "zase mě pálí žáha"??? s těhulkou si popovídáš o tom co máš jíst, pít, ale netěhulka maximálně zamručí, že je jí líto, že je tobě špatně).
A neboj, uvidíš, jak tvůj muž bude celej vedle, až se to narodí.