Ailino, ver mi, ze odchod od nasilneho partnera je to jedine, co se da delat. Vim, ze Ti je ted hodne zle, ale stejne jako ostatni holky jsem i ja prosla poradnou depkou (pekne dlouhou) a vim co to je, kdyz si clovek pripada jako mrtvy, nema komu co rict, nema o cem se bavit a navic, protoze bere antidepresiva, ktere tlumi negativni pocity, tlumi take pocity pozitivni a tak si na zabavach nebo navstevach pripadas jako vycpana, lide si odsedaji, protoze se prakticky ani nemuzes nijak bavit atd. Je to skutecne hnusne obdobi a ja vzdycky brecela, jak zelva u sve terapetuky, ze to ukoncim. Ona me zavazala, proste mi rekla, ze po tom co si se mnou dala tolik prace, chce abych alespon pockala nejmene rok, ze mi ruci za to, ze do roka to bude lepsi. Ver never, bylo.

Objevila jsem internet a nasla si par kamaradek, spis takovych, ktere potrebovaly oporu, nez tech, ktere by ji extra poskytovaly( mozna to byla chyba, ale mela jsem pocit, ze k necemu jsem ze me nekdo potrebuje a ze se nekdo tesi na muj dopis nebo mail). Pak jsem vzala dobrovolnou praci v kocicim utulku,( kazdy lekar Ti rekne, ze pro nekoho, kdo prekonal /v te dobe/ hematoonkologicke onemocneni neni horsi misto/ moznost infekce, snizena imunita atd./) Ale vzdycky jsem to chtela delat a protoze jsem mela ID, tak jsem si to i mohla dovolit( zila jsem v te dobe s mati a penize jsme mely /tedy nic moc, ale stacily/), a nikdy jsem nebyla tak stastna, jako s temi kocicimi holkami. Mozna, ze to je hodne infantilni, ze ze si myslis, ze kdyz mi stacilo ke stesti tohle, tak to moc vazne nebylo...Nevim, rozhodne to bylo natolik zavazne, ze jsem uvazovala o odchodu a kdyby jen uvazovala...Ale ani tech zoufalych pokusu nelituji, dalo mi to urcity nadhled a moznost pochopit, co proziva clovek, ktery je hodne psychicky dole. A hlavne to, ze i kdyz to mozna trva dlouho, co je clovek dokonale DOWN, ale ze to nebude to naveky a ze skutecne ten rok vetsinou byva doba, kdy se z toho dostanes.

Jinak souhlasim, ted nehledej partnera, nejsi na tom dobre a malo muzu ma sklony osvobozovat zakletou princeznu s sekat hlavy jejim drakum, v podobe depresi atd. Musis se dat nejdrive do poradku a v tom Ti mohou fantasticky pomoci kamaradky. Muzete mit treba spolecne tema "jak ta Misa blbe radi, jak si mysli, ze vsechno zna a vi a vsude byla dvakrat...", ale pokud to bude prvni tema, ktere Vas da dohormady a odhali, ze mate spoustu podobnych nazoru, osudu a postoju, je to naprosto OK a ja se v zadnem pripade zlobit nebudu.

Jinak jsem sem ted prilis nepsala, ne za bych se chtela od Vasich problemu odpoutat, ale zemrela mi mati a nechala me bez dispozicniho prava, takze protoze jsem ji vzdy z duchodu davala na domacnost a zbytek utracela za leky, ale take za pitomosti, ktere se mi libily a ktere jsem z casti posilala kamaradkam k narozkam a k Vanocum, kdy jsem prozivala sve detske obdobi, protoze jsem saturovala deti kamaradek hrackami, atd proste jsem si za sve penize( nebylo jich zase tak moc) naramne uzivala, byl to trochu zlom, tohle nejak preklenout a najit zkusob, jak a hlavne z ceho dal... Ale diky zkvelym kamaradum se zpusob nasel, pomohli mi v zakladnich i podruznych vecech a ja jim byla a jsem, za kazdou radu pripadne jiny projev pratelstvi strasne vdecna, tak ted mohu pokracovat a mohu se znovu zamyslet nad problemy jinych, aniz bych byla zhroucena, jak bych asi byla nebyt lidi, kteri precenili vse, co jsem kdy pro ne udelala( byly to veci ktere by udelal skoro kazdy clovek a z deprese me uz po druhe ci kolikate dotali).

Ver mi , ze kazda z nas jak tu jsme ma sve draky a musi s nimi bojovat a ma i obdobi, kdy ma pocit, ze se pro ni zhroutil svet a kdy naprosto nevi jak dal, ale ver, ze to pomine, ja i ostatni holky Ti to muzeme potvrdit. Ver tomu a projdi tim skaredym obdobim, ktere Te ted potkalo s vidinou toho, ze bude zase dobre. Ze zase bude vse, po cem snis a rozhodne to bude lepsi nez zustavat s nekym, kdo Ti nechava paberky minulosti, kdy se k Tobe choval slusne, a drobty pritomnosti, kdy nahodou mel dobrou naladu. Uvaz to, Ty prece mas na vic, tak proc se nechavat utloukat chlapem, ktery nema ani tolik sebevedomi, aby si ujasnil, ze tohle je predevsim jeho problem a ze k psychologoviby mel chodit on a ne okoli. On ma toliz urcitym zpusobem pravdu, on skutecne nema problemy, to, ze jeho blizci o ktere by mel pecovat a pomahat jim, se ho boji a ze jim dela, ze zivota peklo, to mu jaksi nedojde, on proste problemy nema a nic jineho ho v jeho sobectvi a bezcitnosti vubec nezajima. Ver mi mas na vic, tohohle citove nevyspeleho, nezraleho jedince prenech jinym , potreboval by skutecne raznou partnerku, ktera by mu podobne veci z hlavy pripadne i vytloukla, aby si jednou overil na vlastni kuzi, jake to je, kdyz cloveka ten, kdo je mu nejblizsi, pripravuje o lidskou dustojnost...

Tak a moc mi nenadavej, ver mi to, ze odesla je skutecne lepsi a az i Tobe bude psychicky lepe a az si ziskas pratele( zacala bych temi kamaradkami) Uvidis, ze vetsina jich prozila to co Ty a ze si rozhodne mate o cem povidat, ze Te chapou, ze prvni mesice prozivaly totez atd. A hlavne vydrz, bude skutecne lip. Ver i mne, ostatnim holkam na webu. A drz se a ver never, jsme s Tebou. Klidne mi napis a klidne mi nadej, pokud Ti to pomuze, probereme to a mozna, ze to uvidis trochu z me strany a i to Ti muze pomoc. Vydrz. Pa, Misa