Ahoj Julie a Moniko,
moc Vám děkuju za reakci. Je mi jasné, že je pro chlapa dost těžký pochopit, co se v nás odehrává za zázrak. Člověk je zblblej ze vší tý literatury, kde se píše, jak se musí budoucí maminka hýčkat, jak se jí má manžel věnovat, zajímat se o těhotenství a společně se připravovat na příchod mrněte...ale skutečnost není tak růžová a občas to zamrzí. Asi je to u chlapů otázka času, kdy jim to "dojde", v hodně případech je to asi až po porodu, až ten zázrak vidí "naživo". Jenomže mně se teď situace ještě zkomplikovala. Manžel jede v říjnu na 2-3 měsíce služebně do zahraničí. Ví to asi 2 dny, ještě jsme to ani pořádně neměli čas probrat. Vím, že je to pro něj příležitost a že budeme taky potřebovat každou korunu a rozhodně souhlasím s tím, že by měl jet (taky si to v práci nesmí rozházet, protože bude živit rodinu), ale ještě jsem to nestrávila a moc mě to trápí. Představa, že odjede v době, kdy ho budu dost potřebovat a kdy by měl možnost získat si vztah k miminku v bříšku, připravovat se se mnou na porod a zařizovat byt....a co když mu to tam prodlouží a nebude se mnou u porodu, nebo porodím dřív a on u toho nebude moct být???.... Představa, že na to všechno budu sama bez něho....Radši budu končit, ať to tady nezaberu jen pro sebe. Mějte se krásně. Markéta