Od mala žiju ve městě /malém/ v paneláku, ale obě babičky bydlí v domcích na vesnici. Vždycky se mi tam líbilo - domácí zvířectvo apod.
Pak jsem se vdala, zase za městského kluka a šli jsme do paneláku. Po čase jsem věděla, že panelák nadále ne a šetřili jsme a poté sháněli domek. Nejprve na vesnici, abych měla tu velkou zahradu, sad a domácí zvířectvo. Jak jsme objížděli vesnice, už mi chyběly ty růžové brýle. Viděla jsem, že autobus jezdí ráno jeden do města a druhý odpoledne zase zpět, jinak auto - u nás bychom museli mít 2. Zvířata chtějí žrát, i když mi je tak strašně blbě a chci jen ležet a spát. Že děti chtějí kroužky a musela bych je vozit, že bych na tom byla hůř než ve městě, jen bych rozvážela děti a vydělávala na PHM a těch "že" bylo hodně. Tak jsme sehnali domek na okraji města - rozvážím děti stejně, jenže je to blíž a tím pádem to tolik nestojí a trávím tím i méně času. Zahrádku máme - něco na zub pro děti, zvířectvo ne a ani mi to nevadí. A ekologické chování - třídíme odpad, auta se vzdát nemohu, nic bych nestihla a pleny jsme měli hadrové - ne kvůli ekologii, ale kvůli kyčlím. Topíme v krbových kamnech dřevem, jinak plynem - kvůli pohodlí.
Na samotu u lesa teda rozhodně nepůjdu - nejsem na to ten správný typ.