Ahoj Haluško,
stejně jako ty, i já jsem takovým městským dítětem. Nikdy jsem nebydlela v Praze, ale malé město, také město. Před 1,5 roky jsme se přestěhovali do vesničky asi 5 km od města, kde manžel pracuje a dcera chodí do školky. Má to svá pro i proti.Proti je jednoznačně to, že se do města každý den musíme dopravit, odpoledne zase zpět. Mírně horší je to v zimě, u nás je většinou poměrně dost sněhu, takže přijít z práce a uklízet sníh na cestě (neprojede k nám radlice), to je realita všedního dne. Ve městě mi všichni říkají, jak se máme, že tu je tolik sněhu, všichni sem jezdí lyžovat. Já jejich nadšení až tak nesdílím, protože jakmile padá, přemýšlím, jestli se dostaneme odsud. Ovšem tady ty zápory končí. Ráno nás budí kohout, všichni se tu znají, uctivě se zdraví, na zastávce se mi nestalo, že bych někoho sama musela žádat o pomoc s kočárem. Okolo les ( a prý končí až u Rokycan :-)), pohoda, klid. A jakmile dostanu "městskou" náladu, mám to jen dolů z kopečka. I když - všeho s mírou. Nepěstujeme slepice, králíky, žádná užitková zvířata a koneckonců, zemědělci zrovna také nejsme. Nějaké ovocné stromy, jahody, ředkvičky. Zato prostor pro děti. Chápu, že všichni nemohou bydlet na vesnici, ale souhlasím s tebou - je to balzám na nervy a já, městské dítě, bych do města už nechtěla. P.S. Co se týká plen, pokud se nám zadaří druhé mimi, jdu určitě do popolinek. Je to ekologičtější, levnější, dát pytlík s plenama do pračky zabere tak 5 minut,pověsit dalších 5 minut. A nežehlí se. Ochudím tím mimi o 10 minut své přítomnosti a naši přírodu o cca tunu problematického odpadu. :-)