Po přečtení některých reakcí na výše uvedený článek jsem dospěla k názoru, že existuje ještě spousta rodičů, kteří si přejí mít ze svých dětí spíše chodící encyklopedie, než člověka, který je schopný vlastního uvažování. Pokud někdo považuje rozvíjení komunikace s dítětem za ulehčení práce pro pedagoga, myslím si, že je na velkém omylu. Jen tak se je dítě schopno naučit projevit svůj názor před ostatními, nestydět se za něj. A připravit kvalitní diskuzi dá daleko více práce, než se žáky doplňovat v učebnici stereotypní cvičení. Nejsem pedagog, ale s dětmi dost často pracuji, takže vím, o čem mluvím.
Smekám před každým učitelem, který se snaží narušit zaběhnutý systém biflování se spousty věcí, které děti stejně většinou nikdy nebudou potřebovat. K čemu je například třeba znát hlavní města afrických států, když by stačilo, naučit dítě pracovat s atlasem, encyklopediemi a cestopisy. Smekám před nimi o to více, že jejich snaha je dost často chápána jako ulehčování jejich práce. A pokud jsou přijímací zkoušky na víceletá gymnázia založeny na prověření množství nabiflovaných vědomostí, dovedu si představit, jak zde vypadá další studium. A myslím si, že toto bych pro své děti nevolila.