Fíďo, ne, nemyslím. Sobecké je, když žena myslí JEN na sebe. Ale já to beru tak, že když je matka OK, že může svoji pohodu předávat dál svému dítěti. Nemyslím tím, že se má vyhýbat povinnostem. Ale - všeho s mírou. Když vím, že přepírat denně padesát plen je pro mě dost náročné (+ přebalování, dlouhotrvající kojení každou hodinu, vaření, péče o domácnost atd. atd.), a že jsem pak už na dítě nevrlá, nejsem schopná už si s ním pak hrát a láskyplně se k němu chovat (resp. se o to snažím, ale není to upřímné, v duši mě to žere), tak je i pro dítě daleko vhodnější, když užiju papírové plenky, protože mi to ušetří energii, kterou já potom můžu věnovat dítěti v podobě mnohem upřímnější laskavosti. Jinak to má samozřejmě ten, kdo přepere všech padesát plen a i ostatní obstará bez mrknutí oka, a stále ještě mu zbývá dost energie na šťastnou laskavost pro svého potomka. Je to jako s tím kojením. Komu nedělá psychický problém odbíhat od kojení jen k přepírání plen a k pár úplně nejnutnějším věcem, tak v pohodě může plně kojit, i když kojí každé řekněme dvě hodiny a to i v noci. Ale totéž není aplikovatelné pro toho, kdo je z téhož stavu nešťastný a natolik vyčerpaný, že pak tu svoji nespokojenost nutně přenáší na dítě. Pak je podle mě zase lepší využít příkrmů a radši tu ušetřenou energii věnovat dítěti v podobě třeba láskyplného špitání nebo hraní si s ním. --- V podstatě jde o to, kterou formu péče o dítě zvolíš s ohledem na vlastní možnosti.
M.