Jak tady čtu tu chválu na Bohunickou porodnici, asi jsem tam byla ve španou dobu( květen 2005). Na porodním jsem byla docela spokojená, porodní asistentka byla vstřícná, snažila se mi poradit. Kontrakce jsem měla ale tak silné, že jsem byla schopná jenom polosedět na posteli.Na boku, jak mi radila, jsem vydržela asi 4 stahy. Takže nějaké moje plánování rodit na stoličce, chodit, nebo jít do sprchy, to byla jen krásná teorie. Nebyla jsem schopná snad ničeho. Dcerku ze mě nakonec porodní as."vymáčkla ".Nechaly mě ji na sále po celou dobu, k prsu ale nepřiložily. Potom pěkně po svých do výtahu a na odd. 6ti nedělí. SOtva jsem šla ale ženské vydrží víc než si myslí. Byla jsem zavěšená do manžela, který za mnou přišel po porodu na sál a byla jsem ráda, že mě dovlekl k posteli. Na 6ti nedělí hned přišla sestra a mile se ptala, zda si malou nechám u sebe. Byla jsem vyčerpaná, takže jsem jí řekla, že bych si ráda první noc odpočinula, pokud je to možné. Na to už se tak mile netvářila, začala povídat , že je lepší mít miminko u sebe, že bych stejně musela chodit každé 4 hod.kojit. A kdybych si ji nechala na pokoji a pak se rozhodla ji dát na novorozenecké odd.(kdyby moc plakala), museli by ji vézt výtahem. Nevím, jestli je to problém, ale když jsem viděla, jak nechtějí mít starost navíc, nechala jsem si malou u sebe. Byly jsem na pokoji dvě mamky. Mimina nám první dvě noci probrečela, takže jsem se tři noci pořádně nevyspala. Co se týče kojení, sestra mě neporadila vůbec nic. Chtěla, abych si k prvnímu přiložení ( bylo až na odd. 6 nedělí asi po 3 hodinách ), lehla. Vzhledem k tomu, že velikosti má prsa nenabrala, nebylo to možné. Nakonec na to přišla i sestra. Sedla jsem si tedy do koženkového křesla, sestra mě jednou rukou chytla prso, druhou rukou mimčo za krkem a řekla , že takhle ji mám přikládat. Já jsem jednou rukou držela mimino, druhou rukou hlavu mimča a třetí ruka mi chyběla na to prso. Sestra mezitím odešla a já bojovala sama. Spolubydlící už měla druhé dítě a mnohem lepší kojící vybavení. Mě to samozřejmě nešlo, šla jsem tedy hledat sestru. Poprosila jsem ji, jestli by mi to znovu neukázala. Šla mě ještě jednou převést přiložení mimina ale moc ochoty v tom nebylo. Cestou na chodbě do pokoje se v rychlosti zeptala, jestli jsem chodila do kurzů přípravy na kojení, jestli mě můj gyekolog zkontroloval prsa, zda jsem nosila formovače bradavek. Myslela jsem si, že mě v porodnici vše vysvětlí. ne že musím přijít důkladně naučená s předpisovými prsy. Ono je něco jiného pročíst teorii a potom prožít praxi. Nakonec mě řekla, že mám špatné bradavky, donesla mi klobouček na kojení, řekla, že to mám používat, předvedla jak a odešla s tím, že nás přijde zkontrolovat ještě v noci. Přišla ale to už se jenom podívala, zda nespíme. Neměla čas, musela se jít věnovat ostatním. To bylo vše, co jsem se dozvěděla ke kojení ( v podstatě nic). Nějaké odstříkávání, polohy, masáže před kojením - NIC. Bradavky jsem měla rozbolavělé, silikonový klobouček mě ale zachránil od nejhoršího. Za celou dobu pobytu v porodnici se pouze každý den zeptali, zda kojím. Malá byla moc šikovná, snažila se pít a šlo jí to. Mě to docela dost bolelo ale vydržela jsem. Nějaká setra mi bradavky natřela fialovou vodičkou, to mi taky pomohlo. Ještě jsem mazala Bepantenem. Kojit jsem se naučila doma, kdy jsem v jedné ruce držela příručku Kojení, půjčenou od kamarádky, v druhé ruce holčičku a sledovala jsem půjčenou videokazetu "Kojení" od dětské lékařky. A tak jsem asi po 3 týdnech odložila i klobouček, rány se pomalu hojily, kojím vleže, ve stoje, v sedě - prostě jakkoliv a kdekoliv.Takže ta prsa asi tak špatná nejsou. A jako samouk jsem uspěla výborně.
Abych nějak ve zkratce zhodnotila Bohunice : porodní bylo bez problémů, vcelku ochotní. 6-ti nedělí: pokud nic nechcete po personálu a všechno zvládnete samy - doporučuji. Prostě " neslaný - nemastný " přístup českého personálu. Ani jsem si nepředstavovala, že by kolem každého nějak " skákali ", ale více vlídnosti chybělo.
Co se týče sociálního zařízení - záchod a umyvadlo bylo na pokoji, což bylo super.Sprchy na chodbě, a ten stav už byl horší. Potrhané závěsy, voda tekoucí do všech stran, ve dvou sprchách odtékala dlouho studená. Ale to bylo to nejmenší, to se dalo ty čtyři dny vydržet.Na jídlo si stěžovat nemůžu, nejsem zas tak náročný člověk.
Příště bych šla ráda na nadstandart, už jsem se snad vše naučila a nezapomenu to. Jestli to bude v Bohunicích, to nevím.Možná zkusím Obilňák, prý tam je personál mnohem vstřícnější. Poznatků bych mohla napsat více, ale myslím si, že to nejpodstatnější jsem uvedla.