Zdenko dík,
poprvé za tuhle "diskusi" musím uznat, že to má logiku, i když o všem se dá donekonečna polemizovat a brousit filipiku.
V názoru na potrat a ženy podstupující jej z nejrůznějších příčin se asi nikdy neshodneme. Za celou tu dobu, co jsem tady mlela mi jistě nešlo o vraždění malých nenarozených dětí. I já si myslím, že např. dítě, které teď nosím, je lidskou bytostí hned od prvního dne početí (a stejně tak i dítě, které jsem dobrovolně potratila, aby si třeba Radim nemyslel, že se tu třeba snažím překřičet černé svědomí). Jenom, a to tu znovu zdůrazňuji, mně se zdá pro to dítě větší trápení, když si ty neslavné podmínky, za nichž přišlo na svět uvědomuje. To není tím, že se nenarozené dítě nemůže bránit, jen to cítím takhle.
Rozumím tomu, když říkáš, že ke zlu nemůžeš mlčet, ale bojovat proti němu všemi prostředky. On ale ten zákaz interrupcí opravdu nic nevyřeší: jenom se navenek budeme tvářit, že jsme čistí a bráníme nenarozený život, ale ty potraty se nelegálně budou dít dál - ledže bys opravdu takovou matku, která je pevně rozhodnuta dítě nedonosit, zavřela na devět měsíců do izolace a málem pod policejním dozorem ji donutila to dítko porodit.
Osvěta v tom smyslu, že potrat není totéž, jako když si jdu třeba vyškrabat bradavici, je namístě, ale prosím tě, neodsuzuj lidi, kteří se na základě své svobodné vůle přes všechnu informovanost rozhodli jinak. Nikdy nemůžeš dost dobře posoudit, jak se opravdu ta žena cítila - bolest, fyzická i psychická není sdělitelná a opravdu ji dovede pochopit jen ten, kdo tohle konkrétní trápení sám prožil, to jsem pochopila já poprvé při smrti mého prvního manžela, podruhé při porodu svého prvního dítěte. O obojím jsem tušila, že to bolí, ale že takhle moc, to jsem pochopila až na vlastní kůži.
Na stránkách Prolife jsem četla příběh té paní, co se jí narodila postižená holčička. Z toho vyprávění jsem cítila, že trochu odsuzuje chování porodního personálu vůči ní jako matce, která vědomě přivedla na svět tak moc postižené dítě. Samozřejmě, že takový postoj je hrubě neprofesionální, ale já se např. i na tohle dívám i z té druhé strany: co když i ty zdánlivě hrubé lékaře frustrovalo to, že se jim v nemocnici narodilo tak moc postižené dítě. Co když i z jejich strany se jednalo o pouhý soucit s lidským utrpením?
A tak pořád dokola. Takže tedy, dělej to, co děláš, jistě je to záslužné, ale dělej to trochu chytřeji, příliš radikálními a za každou cenu prosazovanými názory spíš lidi popudíš proti sobě a nebudou poslouchat, co říkáš a o co ti vlastně jde. Svět opravdu není černobílý, fakt mi ten závěr připadá blbý, ale ani ten Ježíš nikoho neodsuzoval, když tak snad jen ty farizeje, kteří se tvářili svatě, ale ve skutečnosti byli prolezlí špínou.
Ale dost, takhle bychom se od nekonečné polemiky o potratech dostali k polemice ještě nekonečnější.
Čau Eva.