předslov :

nemám ještě u sebe svůj porodopis a proto se omlouvám všem které budu místo jenování jen popisovat - snad trefně a lehce identifikovatelně :)

a teď - liberec 30.6.05 - ve dvě odpo se mi začalo dělat divně- což v překladu z těhotenského DIVNĚ na běžně vnímané znamená, že jsem se co 20 minut ohnula v pase a zhluboka dýchala, koukal na telefon ( nenosím hodinky ) a hlídala čas do dalšího předklonu :) a říkala jsem si , ještě ne Aninko, máš počkat na tátovo narozeniny, máš ještě 17 dní čas kočičko naše ... takhle jsem s bříškem mluvila do devíti večer - a tajila před bráškou, že se dnes nevyspí :))))


v deset už jsem počítla pětiminutovky a v půl třetí dobalovala kufříček :) záměrně říkám kufříček a vyplyne to z dalšího.

ve tři se Hynečeke ( bráška ) vzbudil, dobalili jsem kufr, vzbudili holky ( babi a mami ) a spolu s maminkou jsme vyrazili k liberecké nemocnici.

pořád jsme se řehtali a dnes už ani nevím čemu, Hyneček točil na kameru nejlepší momenty a když si mne tam nechali tak ti dva zmatení rodinní příslušníci odjeli domů dát si panáka :) a vyvenčit psa, už ani jeden z nic nespal - tomu říkám solidarita :)

já jsem si nechala kameru a vybrala jsem si sál s okny na ulici - dali mi vybrat sestřičky !!!!! sál krásný, čelo postele dřevěné, sprcha, míč, žíněnka, vana, závěsné uzly na ulevování, polohovací lůžko, čisto, vonné svíčky, aroma lampa, cd přehrávač, krásné barvy na stěhách i záclonách...prostě příjemé domácí prostředí, sestřičky - tedy asistentky mne přijímaly toho dne první tak mi daly vybrat kterou chci :) a já nevěděla

zůstala mi Šárka - a byla to super volba! mladá holka, s malým chlapečkem ( šel v září do školy ) vtipná, pečlivá, ale nic nedramatizovala.

měla jsem sebou kufr a to lodní plný cédéček, vůní, knížek, fotoaparát, kamera, teplé ponožky, svačina, vlastní klystýr a tak :) no prostě dovolená v pěti lidech na 14 dní na pustém ostrově :))))))))))))


stahy po 4 minutách mi vydržely od 4 ráno do půl deváté kdy dorazili můj muž Denis a můj kamarád a dula zároveň - Libor. pánové se pustili do řešení potíží s podnikáním, sociálních jistot a práce ... a občas mne vytáhli z vany - s vtipnými poznámkami samozřejmě :) byla sranda, chodili se mnou ( oba ) na záchod, nechali se mačkat a okusovat, zvedali mne a ignorovali :) takže nebyl prostor na lítost a křik, abych nerušila diskusi :)))))))))) pak se tam zjevila jako éterická víla má lékařka - doktor Bydžovská - a píchla mi vodu, byla skvělá, já unavená, ale veselá, můj muž s ní dal řeč, zhodnotil, že trpím už dlouho a navrhl epidurál a ejhle, paní doktor to stejně měla v plánu - tohle mám malinko jako v mlze - ted už to faaaaaaaaakt bolelo, epidurál mi píchla krásná paní, taková brýlatá ve středním věku, velmi upravená, zaujala mne svým naprosto klidným přístupem a úplně jemným úsměvem - taky nevím jméno


ale zapomněla jsem na svého porodníka !!! mladej kluk ze slovenska - omlouvám se - ale s tikem a velmi krásnou postavou sportovce, tak ten mne bavil nejvíc, sestřičky ho pořád pošťuchovaly, radily mu a bylo vidět, že je tu čerstvý, ale co jsem obdivovala, že ani necekl, tedy ne přede mnou a pro mne to neslo jasné ovoce - měla jsem skvělou péči celého týmu, oni se tam tak dlouho dohadovali, že jsem na tom vždy vydělala ! víc hlav víc ví a on brainstorming je i tady docela dobrá věc.

má asistentka Šárka a můj DULA Libor se znali z práce na sále před lety ( on byl opravdu odborník přes porody, žádný ňouma )a tak jsem se pobavila i nad několika super příhodami, zase velkááááááááááááá úlevová technika - odvést pozornost od bolesti

no a přiznám se - nebýt epidurálu tak po těch 20 hodinách bych asi padla vysílením, už jsem měla pocit, že nevidím a neslyším co bych měla, nešlo mi správně tlačit až mi Šárka přehodila ručku přes bříško a Aničce pomohla, u toho si se mnou pan doktor povídal o mém zaměstnavateli :) asi čekal, že se něco dozví :) ale já byla v šoku, že vůbec někdo ví, kde a co dělám a udělalo mi to velkou radost, myslela jsem v tu chvíli na to jak to těm svým lidem v práci napíšu.


takže 12:20 1.7. se narodila Aandulka a já byla na vrcholu blaha a vyčerpání, nakojila jsem ji ještě když mne - naživo - šili

tak dotud paráda - pak přišlo vyčerpání, obrovská deprese, úzkost, bolest hlavy trvající dva měsíce, silné bolesti šití ... malou jsem milovala od první chvilky ale to co mi poskytl personál na sále už jsem tam nepocítila


na šestinedělí byla sestra - starší paní - tak 55 - 60 která byla skvělá a báječná a rozumná a chápavá, maličkou si i vzala abych si pospala ( předržený spánek je svinstvo, poprvé jsem spala 4 hodiny až po měsíci ! ) velmi pěkně se mnou promluvila, nechala mne poplakat, maličkou hladila... prostě maminka


pak tam byla ještě ta mladičká blondýnka s trvalým úsměvem co odnášela Aninku ze sálu, měřila ji, vážila a osušila po porodu - to byl takový malý zázrak, velmi klidná, vyslechla si mne, pochovala můj uzlíček, poradila a uklidnila mne

vlstně mi nic nebylo, měla jsem radost, bylaj sem jen unavená a věděla jsem že to přejde, ale nevysvětlitelná tma si sahala pro můj mozek, srdíčko bylo fit a šťastné, se setměním ale přicházelo utrpení, neumím to vysvětlit, asi daň za jinak krásný a spokojený život s milovaným milujícím mužem, s přáteli a úžasnou rodinou ...


no, dnes se blíží Nanynce třetí měsíc a já jsem moc spokojená maminka, co plánuje za pět let brášku, stěhuje se za tatínkem, chystá se zpátky do školy a cítí se silná, hezká ( opravdu si tak připadám ) a moc se těším na to jak se stanu dulou - chtěla bych a připravím i jiným maminkám tak krásný zážitek z porodu !

ptejte se , povím vám cokoli, stálo to za to a takové věci je dobré před porodem slyšet !

jana.sabatova@volny.cz


děkuji všem co rodili první miminko druhého poletí Aničku Vlasatou ve 12:20 1.7.05 děkuji panu doktorovi, paní doktorce Bydžovské za trpělivou a perfektní péči v těhotenství a epidurál ! sestřičkám a asistentkám za láskyplné zacházení a celé nemocnici i s paní vrátnou na porodnici za úsměvy ! nic tolik nepotěší -dekuju i maminkám co se mnou mluvily u oběda na chodně u večeře ... prostě příště zase v Liberci !!!!

:)