A opravdu by to malá nezvládla chvíli s babičkou sama? To by bylo ideální řešení. Mohly byste to střídat, že jednou by byla s babičkou u vás, druhý týden bys jí mohla odvézt k ní (předpokládám, že bydlí poblíž, když k vám takhle jezdí). Ty by sis mohla odpočinout a zařídit věci bez dítěte a babička by byla spokojená.

Zkus holčičce říct, že musíš do obchodu (do práce - něco, co zná, kam chodíte, nebo kam ví, že chodíš) a že bude chvilku s babičkou sama, ale že se vrátíš a pak si spolu budete hrát. A odejdi. Když my jsme tohle udělali poprvé, začala dcera natahovat, ale babička hned vzala nějakou hračku, začala na dceru mluvit, zapojila jí do hry, takže z toho nakonec byl jen takový ten protažený obličej, ale v dalších 5 sekundách už si spokojeně hrála. Když jsem přišla za hodinu, nebyl vůbec žádný problém. Teď je s babičkou i přes noc a není vůbec žádný problém.

A co se týká stravy - já jsem dceři v roce a půl dávala i pacholíky i zmrzlinu i pudinky. Myslím, že jednou za čas jí to nijak neuškodí (pokud nemá nějaké konkrétní zdravotní problémy). Když mezi tím jí běžná jídla, bílé jogurty, ovoce, zeleninu, proč by nemohla v létě občas mít zmrzlinu? ZVláště, když ty jí to dávat nebudeš, tak jednou za týden pacholík od babičky opravdu neškodí :-))

Jak je na tom malá ve vztahu k otci? Až přijde zase babička, že bys ji nechala s babičkou a s tatínkem.

Moje zkušenost je taková, že když je nás po hromadě víc, třeba já, babička, tatínek, nejvíc se věší na mě a pořád kouká, kde jsem. Takže to vypadá, že je na mě fixovaná. Ale jakmile u toho nejsem, vůbec se po mně neohlíží, neptá a je v pohodě.