Vranimůrko, můj manžel sice svýho času jezdil taky hodně daleko do práce, denně najezdil asi 280 km, ale oba jsme věděli, že je to jen přechodná záležitost, i tak to stálo za prd...Už kvůli tomu dojíždění bych se to snažila změnit, něco jinýho je pár desítek km, tak daleko vozím třeba dítě do školy a není to tak hrozný,ale 140 km, to je děs...
A statek by vlastně moh´bejt skvělej, jen na to musí bejt člověk stavěnej, já bych ho nechtěla, přes všechny výhody..A vůbec, nechtěla bych žádný domácí zvířectvo, už jako dítě jsem to nesnášela....Vzpomínám jak jsem musela chodit na kopřivy pro husy,pak jsem je musela převést k potoku a zpátky...Já se jich bála, takže vždycky běžely chvilku husy a za nima já s proutkem, občas se to obrátilo a utíkala jsem pro změnu já a za mnou husy...Nééé,už nikdy, ani králíky, ani slepice, natož prasata....