Mirko, řešíš to jako já. Taky jezdím hodně pryč, taky nejsem moc společenská nebo jak jsi to psala. Nesedíme pořád doma. Jenže na Eli vidím jak jí ty děti chybí. Vždycky se někde zakouká na nějaký dítě, jde a pohladí ho. Ségra je ještě malá a tak s tou si hrát nemůže. V centru je spokojená když je míň dětí, stačí jí tak pět. Jakmile je větší kolektiv, tak se sice nebojí a nestydí, ale drží se stranou a spíš pozoruje.