Teď budu za prudiče. Já bych pod schody nebo do sklepa nevlezla - bojím se pavouků a tam jsou určitě. Nekouřila jsem a ani jsem to nezkoušela. Ani nevím proč, jednoduše mě to nenapadlo. Je ale pravda, že když jsme chodili do vinárny, tak ostatní kouřili /prý aby zaměstnali ruce/ a já si točila se skleničkou - pár jsem jich rozbila a hóóódně vylila. A taky, tenkrát toho kouření nebyla tolik. A bylo i běžné, že někoho viděl někdo a za hodinu to táta toho dotyčného už věděl.
My jsme jezdili na kole. Kdo neměl kolo, byl mimo. Nejezdili jsme kolem baráku, ale ven. Už od ZŠ třeba na celý den - v partě. Užili jsme spoustu blbin. Ale je pravda, že teď bych se bála. Je strašný provoz na silnicích. Tenkrát jsem jezdila každou sobotu a neděli jen tak k babičce a dědovi na kole - 50km tam a 50km zpět. Jen tak. Naši se nebáli a já taky ne. Když jsem odjížděla, tak jen naši řekli - pozor na rusáky /to mysleli kolony tanků a obrněných vozidel, pokud byli na blízku, bylo lepší z kola slézt a zmizet co nejdál od silnice, dokud celá kolona nezmizela/.
Jo, jo. A to jsem slýchávala od babičky s dědou, za jakého hrozného provozu to jezdím. Že před 20ti lety kolikrát na té samé silnici nepotkali ani jedno auto, jen motorku.