Se svým 2,5 letým synem jsem strávila celý týden v nemocnici od 14 do 20.9. 2005 v Litoměřicích. Ten den co jsme tam nastupovali nemohl chodit, což trvalo jen 2 dny , lékař nařídil 2 dny klidu, tak jsme byli jen na pokoji, ohledně pokoje- měli jsme svůj vlastní pokoj moje postel a postýlka pro syna , s WC i koupelnou na pokoji.Na onom dětském oddělení měli děti i hernu kam denně docházeli 2 učitelky mateřské školky. Když jsme museli zůstat tedy na pokoji tak mi paní učitelka řekla že si na pokoj můžu vzít pro syna kolik hraček budu chtít aby se tam nenudil.Druhý den ráno měli brát synovi krev a stolici, sestřičky se mě zeptali jestli chci být u toho, samozřejmě že jsem kývla že ano, tak jsem ho musela držet aby mu nabrali krev, a a ni tolik nebrečel když sem tam byla s ním. Ten den se k tomu přidal průjem a zvracel ale zase to trvalo jen ten den. Museli jsme však čekat na výsledky další 3 dny. Ke konci pobytu se tam syn už nudil, běhal po chodbě chodil za holkama na pokoje, nechtěl dodržovat polední klid. Což se mu vůbec nedivím. Ale sestřičky měli porozumění, i pan primář když přišel na velkou vizitu tak ho prohlédl v herně , protože jsem ho nemohla dostat na pokoj. Všichni tam byly moc ochotní a vstřícní, a mé dojmy z pobytu v nemocnici s dítětem byly skvělé. A k ostatním dětem které tam byly bez maminky, se sestřičky i ostatní personál choval taky výborně. Žádné zanedbávání, nebo " běž si na pokoj, a neotravuj" to tam neexistuje. Je to pro mě jedinečná zkušenost,poznat jak se sestry chovají na dětském oddělení ke všem dětem.