Jsem moc ráda, že takovéto alternativní formy vyučování již existují. Moc se mi nelíbí, že škola kromě svého základního poslání naučit děti novým vědomostem si osobuje nárok na "výchovu" dítěte. Já sama jsem do školy chodila v dobách spartakiád, povinných prvomájových a lampionových průvodů, v dobách kdy se ve třídách držely minuty ticha za zemřelé sovětské prezidenty, nemluvě o dobrovolně povinném členství v Pionýrské organizaci. Děti rodičů, kteří tehdy odmítali tento "výchovný vliv" byly vystaveny velkému tlaku, který se samotným získáváním nových vědomostí z matematiky nebo přírodopisu neměl nic společného. Dnes už jsou tyto praktiky naštěstí pasé, ale přesto se obávám, že dítě, které je názorově, tělesně, nebo barevně odlišné, je v dnešní české škole vystaveno zbytečné intoleranci. Přemýšlím nad tím, jestli takovéto zkušenosti patří k "socializaci" šestiletých, sedmiletých dětí? Jako ideální řešení považuji soukromou školu, s individuálním přístupem k jednotlivým dětem. Pro lidi, kteří ale žijí na malém městě jako my, vidím jako dobrou alternativu domácí vyučování v kombinaci se zájmovými kroužky. Moc by mě zajímaly názory zkušenějších.