My jsme na stejném (infekce-rotaviry) oddělení na Bulovce byli, když Kubovi bylo 23 měsíců. I když mu vlastně bylo něco jiného - nejspíš těžká chřipka, rozborů na virologii a bakteriologii měl spoustu - vše negativní.

Doma zvracel a měl dohromady dvakrát řidší stoličku, ale měli jsme v dokladu z pohotovosti napsáno, že při průjmu jít k příjmu na Bulovku (vzhledem k několikadennímu zvracení a horečce rovnou na infuze). Rozhodnutí jet do nemocnice jsme odkládali co nejvíc, bála jsem se, že na infekci mě s ním nepřijmou, ale věci jsem přesto vzala pro oba. Byla jsem velmi mile překvapena, že mi sestřička sama nabídla přijetí s malým. Horší bylo, že jsem byla z těch maminek, co to tam chytly - nic příjemného...:-(((

Paní doktorka byla také příjemná a celkově si na lékaře až na jedinou výjimku nemůžu stěžovat. Trošičku horší to bylo s některými sestřičkami, byly dost od rány a přísné a měla jsem co dělat Kubu "ochránit". Fakt je, že prádlo nebo ohřátí jídla nebyl problém, stejně jako léky - platilo hlásit teplotu nad 38C a pak dítko dostalo sirup - podání léků dítěti bylo na maminkách, ale to je pochopitelné :-))). My stále hlásili "39.2" nebo "39.5" - ale zábaly se nekonaly, jen nad 39 stupňů byl přidán Diazepam. Po tom ovšem začal Kuba řádit jak na klíček, byl veselý, v náladičce, rozhodně ho to nesklidnilo, taková malá paradoxní reakce :-).

Co jsem ale třeba nechápala, proč při prvním odběru byl malý svázán popruhy vleže. Chápu že u většiny dětí je to možná nejsnadnější cesta, ale vzhledem k tomu, že je syn na časté odběry vzhledem k anamnéze zvyklý (prodělal jich už možná přes 20) tak je běžné, že ho držím na klíně a on sice brečí, ale nepere se a nechá si krev odebrat. Myslím že se stačilo zeptat - a už první odběr mohl být několikrát rychlejší a víc v klidu. Při tom svázání byl ale hrůzou bezsebe - kvůli infuzi byl uvázán několik hodin a i přes medikaci skoro celou noc prokřičel - tohle "omezení sovbody" prostě nebyl schopný strávit. Jakmile ho 2. den sestřičky uvolnily a mohl si sednout, byl klid, nic si z ruky nestrhával. Já byla celou situací tak dezorientovaná, že mě ani nenapadlo se ozvat hned, ale později jsme se vždycky domluvily a sestřičky si Kubu chválily, jak je statečný.

Horší to bylo s dietou - nic speciálního pro alergiky nevaří, na pokoji si nikde alergii nepoznamenají a už jsem kdysi psala o podání piškotů v pudingu a o mléčné rýžové kaši - což vzhledem k synově alergii na vejce a mléko byl problém a nevím, jak by to dopadlo, kdybych ho tam musela z jakéhokoli důvodu nechat samotného. Tak si říkám, proč se to do té karty vlastně zaznamenává, že...

Ale moje celkové pocity - pozitivní. Ta jediná negativní věc byl lékař, který nakoukl na večerní vizitu, kouknul jen na spotřebu tekutin a chtěl indikovat infuzi když syn už neměl 4 dny průjem, nezvracel, jen měl teplotu - a pije míň normálně - kvůli jiným zdravotním obtížím. Naštěstí si to rozmyslel (s tím že se zítra uvidí) - a vidělo se, žádná další lahev samozřejmě nebyla, paní doktorka Kubou kartu četla :-))). Chápu že pan doktor toho musel určitě obejít hodně a neměl čas číst si dokumentaci, mě tohle ale tak vyděsilo, že jsem do 48hodin šla "na zkoušku" domů, syn se cca do 2 týdnů úplně srovnal a myslím, že žádné trauma nemá. Tedy :-))) on se kohokoli cizího bál už dřív, takže jek byl normální, tento týden ho naše dětská Dr. uplatila obrázkem a hned si s ní povídal a dělal pápá...:-)))

Takže je vidět, že někde to jde - a Bulovka pro mě byla poměrně příjemným překvapením.
Jana