Stejně jako ty jsem měla přečteno všechno co mi přišlo pod ruku, a když jsem se s Míšou vrátila z porodnice byla jsem pevně rozhodnuta se podle toho chovat. Dá se říct ze to celkem fungovalo, do postýlky jsem ho ukládala kolem deváté hodiny a za noc jsme krmili asi 2x výjimečně 3x. Při tomto nočním krmeni (v křesle) jsem na Míšu nemluvila a na osvětleni jsem používala velmi tlumenou lampičku abych ho zbytečně nerozptylovala. Toto doporučuji, hlavně u malých miminek, funguje to. Při tomto stylu nám to vydrželo do pěti týdnů kdy jsem byla hospitalizovana v nemocnici s akutním zánětem močových cest po tom co jsem si ledem rozháněla podezření na slepák (dle rad paní doktorky). Abych nemusela skončit kojení byl tam se mnou i můj syn a tato změna a nemocniční režim Míšu uplně rozhodily. Po návratu z nemocnice to už nebylo to co před tím, ale stále jsem odolávala tomu abych si Míšu brala do poslete. I toto mé předsevzetí vzalo ale jednoho dne za své když jsem se musela přes léto postarat o babiččin dům, zahradu a malé hospodářství. Tenkrát jsem bývala tak unavená, že jsem při kojení v křesle usnula a spala i s malym třeba dvě hodiny než jsem se opět probudila a tak jednoho dne Míša skončil u mě v posteli. A tak to zůstalo i po návratu domů. Každý večer jsem ho ukládala do postýlky ale každé ráno se budil v naší posteli,kam jsem ho odnesla při prvním nočním kojení, bylo to pohodlnější pro mě a malýmu se to taky zamlouvalo, když se v noci probral jen se přitočil a byl spokojený. Pak mě ale začala bolet prsa a to neustálé noční sání (myslím že i naprázdno, asi jsem mu nahrazovala do jisté míry dudlík který od začátku odmítal) bylo nesnesitelný a tenkrát jsem se rozhodla pro změnu. Rozhodla jsem se opět vrátit k uspávání a nechání v postýlce celou noc a spojila jsem to i s ukončením nočního krmení.Tenkrát bylo Míšovi kolem roku. Trvalo to asi tři dny ale stálo to za to. Když se malý v noci vzbudil poslala jsem za ním tatínka, a ikdyž většinou následoval řev který trval někdy i dvě hodiny tak jsme to vydrželi (musím pochválit sousedy,že ti to vydrželi taky, kdo bydlí v paneláku ví o čem mluvím) a intervaly buzení se prodlužovaly a doba křiku zkracovala a si po třech dnech (možná o něco víc) když se v noci probudil tak jen zakňoural něco pobrebentil a zase sám usnul. A dnes v 18-ti měsících to u nás funguje tak, že chodí spát kolem deváté, kdy ho uložím do postýlky, pohladím dám pusu na dobrou noc a přivřu dveře, někdy to je s kňouráním, které ale netrvá déle než pět minut ale většinou to jde i bez toho a vstává kolem sedmé a pokud se náhodou v noci vzbudí tak dostane trošku čaje (hlavně teď v těch vedrech) a hned usíná znovu. Teď ikdyž se někdy stane že musí spát s náma v posteli, třeba na dovolené tak není problém aby se při návratu domů vrátil do své postýlky.
Všem maminkám přeji co nejklidnější noci a spící děti.