Ahoj Petro, já se ti rozhodně vysmívat nemíním. Naopak, sice jsi ještě hodně mladá, ale myslím si, že určitě budeš svému miminku bezvadnou mamčou. Máš oporu ve svém příteli, který je už asi vyzrálejší a dokáže tebe a malé dobře zajistit. Schvaluju ti, že jsi nešla na potrat a rozhodla ses děťátko si ponechat. Školu si doděláš, nejsi první a určitě ani poslední,které se něco takového stalo.
Víš, jsou ale případy, kdy si žena dítě prostě ponechat nemůže. A nemysli si, že na potrat chodí jenom ty, které chtějí studovat VŠ, cestovat, jezdit v drahých autech - zprátka si pořádně užívat. Nastanou v životě situace, kdy to prostě nejde - finance, nemoc, více dětí v rodině - nedá se všechno vyjmenovat. Víš, život je složitější, než ho zatím vidíš ty. A věř, že velká většina žen, které se pro potrat rozhodnou, nesou tuto tíhu v sobě a není jim lehko. Ty máš v podstatě všechno: hodného partnera, máte vlastní byt, auto, maminka s tebou nakupuje dupačky a určitě už se na miminko těší - ta nedodělaná škola je v podstatě prkotina. Ale představ si, že by ti bylo tolik, kolik ti je, bláznivě by ses zamilovala, podlehla a otěhotněla. Partner by tě pustil k vodě, o díte by nestál. Tatínek by byl třeba alkoholik a maminka doma utrápená. Žili byste ve dva plus jedna ještě s dalšími dvěma sourozenci. To by to rozhodování bylo asi o hodně težší. Nebo žena ve zralém věku, dvě, tři odrostlé děti, manžel přijde o práci, děti studují,je potřeba vše financovat. Jak z toho ven? Holka zlatá, překážky jsou od toho, aby se překonávaly, ale někdy je toho moc.
Hezky si užívej bříška a přeju ti jen vše dobré.