Ahoj Jano,
to uspávání ti závidím. Já, když držím malou za ruku (povídám jí, zpívám jí, chovám ji, vlezu si k ní do postýlky...) ve chvíli, kdy má usínat, je výsledek vždycky stejný - řev, řev a řev. Dřív usínala (a sladce spala) u prsa, ale mám pocit, že teď už sama ví, že to není ono. Sice prso vyžaduje, ale neusne u něj, přelejzá od jednoho k druhému (a nejlíp z levé strany pít z pravého prsa a naopak), je utahaná, mrzutá... Nechat vyřvat byl manželův nápad a fakt to pomohlo. Tři dny byly krušné, ale teď už řve jenom dokud jsem u ní. Stačí, abych odešla z pokoje a je klid a do pěti minut spí... Jinak postýlku má propojenou s našim letištěm, když jdu spát, sundám zábrany a malá si k nám může kdykoli přelézt. Chodí k nám pravidelně, nejpozději v pět ráno...
Ahoj Sylvie