Ahoj KAtko a Petro, děkuju vám oběma. Potěšily jste mne. Opravdu.
Katko, s těmi mužskými máš pravdu. Mě by jenom zajímalo, jak by se tvářili, kdbysme jim začaly diktovat, jak dlouho mají být na vojně a že mají mít cvičení třeba 2x do roka. To by asi bylo křiku, že jo? :o)) Ale je fakt, že dítě a vojna je dost podstatný rozdíl.
Petro, nestyĎ se, nemáš vůbec za co. Jsi bezvadná holka a napsala jsi svůj příspěvek tak, jak to cítíš. To je správně a je z něj cítit, jak se na miminko těšíš a všechno chystáš, připravuješ, přemýšůíš o něm a chceš mu zajistit hezké zázemí. Nejsi ani hlopuá, ani něco podobného. Mám dceru v tvém věku a moc dobře vím, o čem přemýšlí, co jí trápí. Hodně se mi svěřuje, teď si prožila velké zklamání v lásce. Strašně ho milovala a zjistila, že jí podvádí. Ještě jí to bolí, ale už je z nejhoršího venku. Když to všechno rozebíráme, zjišťuju, jak vyspívá - duševně. Zkušenosti člověk získává celý život, to je nikdy nekončící proces. Patent na rozum nemá nikdo, nikdo se nenarodí tak, aby už všechno vědel. Ve svém věku ses zatím jenom se spoustou věcí nesetkala, nebo tě zatím nic nedonutilo a různých věcech přemýšlet. Ale všechno přijde - jak se říká, všechno má svůj čas. Ty teď čekáš mimčo, máš to hezky srovnané, prímové zázemí a je to pro tebe momentálně nejdůležitější na světě. A to je moc dobře, že se netrápíš nedodělanou školou a já nevím čím vším ještě. Držím ti palce, aby ti všechno vycházelo a by jsi byla v životě šťastná. Trápeníčka přijdou, tomu se nevyhne nikdo, ale aby to byly jenom takový malinkatý straosti. Měj se hezky. :o))