Po přečtení výše uvedeného článku jsem se (slušně řečeno) zhrozila - chápu, že personál nemocnice je špatně placen (může jít pracovat jinam), že za sebou mají leckdy dlouhou směnu (kdo z nás ne), ale takhle se chovat k rodičům A ZVLÁŠTĚ K DÍTĚTI??? Chtěla bych vidět ošetřovatelky, zdali se takhle chovají ke svým dětem... Nehledě na skutečnost, že pokud bude máma (nebo táta) u nemocného človíčka, rozhodně sestřičkám usnadní práci - ať už tím, že dají napít, pomohou na záchod - a hlavně - své děti znají a dovedou je (většinou:-)) zdárně udržet v klidu a zabavit je - neusnadní toto snad práci sestřiček? Abych ale jen nekritizovala - s malou (5let) jsem byla v této nemocnici na pohotovosti - byla neděle, vedro - byly jsme vyšetřeny během půl hodiny, p.doktorka byla mimořádně milá... Sice se jednalo o "banální" úpal, ale přesto měla v tu chvíli maximální péči. A za 2: měla jsem příležitost několik dní navštěvovat dětskou JIPku (opět zde)- tady ta péče byla naprosto fantastická - rodiče zde mohli být jakkoli dlouho, když se dítě dostalo z inkubátoru, tak tam máma mohla přespávat (logicky)... prostě žádný problém. Ale ono je to asi všude o lidech. Nicméně bych neváhala a nějakou tu stížnost podala - příjdou tam další děti - my ten stres přejdeme snáz, oni budou mít mnohem težší... Veronika