Také nám se podařil podobný kousek. Pro první dítě, jehož pohlaví jsme neznali (i když manžel stále tvrdil, že to bude syn, protože přece ví, co "dělá"), bylo vybráno několik variant jmen. Pak se ze strany manžela dostavila absolutní nechuť vybírat den co den to pravé jméno, takže jsme do porodnice vyrazili bez definitivního řešení. A protože jsme jeli velmi nečekaně o pár týdnů dřív, nějak jsme cestou přemýšleli spíš o tom, jak to všechno dopadne, než o jménech. Dokonce ani na příjmu po nás nechtěli jména vědět. A tak, když se náš syn narodil, spíše instinktivně a v prvním návalu radosti a dojetí jsem prohlásila: "Ahoj Šimone!" Můj muž, zřejmě pod stejným vlivem, vůbec neprotestoval, a tak nám za chvilku přinesli už zabalenou a pojmenovanou "vánočku". Teprve při povinné dvouhodinovce na sále jsme začali uvažovat: Bylo 23.10., Šimona je 22.12. No, nic moc. Vyřešili jsme to ovšem šalamounsky. Šimon je pokřtěný po své kmotře jménem Gabriel a tak slavíme svátek v březnu, čímž se nám to pěkně rozložilo. V současné době čekáme druhé miminko, které se má narodit 22.11. Manžel tvrdí, že to bude holčička, protože přece ví, na čem pracoval. Mám vysněné jméno pro holčičku, ale po průzkumu kalendáře to asi opět nechám na "sálové euforii" a pak to snad šalamounsky dořešíme.