Zdeňko, co svět světem stojí, vždycky si ženy pomáhaly od nechtěného těhotenství. A to i v době, kdy to bylo církví přísně zatracováno. Svou živnost provozovaly báby andělíčkářky, které kolikrát ve velmi nehygienyckých podmínkách a velmi drsnou metodou potraty prováděly. Následkem byla velká úmrtnost žen, mladých dívek, maminek od rodin s více dětmi. Pokud některá žena bude chtít těhotenství ukončit, tu cestu si najde vždycky, zákaz nezákaz. Akorát s větším rizikem - že už nikdy nebude další děti moci mít, případně že se její děti, které už má, stanou sirotky. Ani já s potraty jako takovými nesouhlasím a jsem ráda, že jsem nikdy něco takového nemusela absolvovat. Ale dostala jsem se jednou do situace, kdy mi nebylo zrovna lehko. Po smrti manžela jsem s dcerami žila hodně let sama. Po jisté době jsem se seznámila s příjemným mužem. Za nějaký čas se mi nedostavila jinak naprosto přesná menstruace. Počkala jsem týden a řekla příteli, že jsem možná těhotná. Jeho reakce byla pro mne naprosto šokující. Důrazně tuto eventualitu odmítl a v podstatě se v této krátké chvíli změnil z příjemného partnera v neskutečného sobce. Aniž by počkal na lékařské vyšetření, hezky zatepla se vypařil. Zbabělec. Jak mi bylo, asi dokáže každá žena pochopit. Stála jsem před problémem: sama se dvěma dětmi, bez možnosti očekávat jakoukoli podporu mých rodičů. Co teď? Miminko si ponechat? Srdíčko velelo samozřejmě ano. Ale taky se ozval rozum. A jak to chceš zvládnout? Od otce dítěte nemůžeš očekávat vůbec nic, těhotenství bude dozajista rizikové, tak jako obě předešlá těhotenství, zůstaneš nejdřív doma na neschopence, potom na mateřské. Jak z toho sama uživíš 3 děti, pořídíš výbavičku, kočárek, atd. atd.? Zuby nehty jsem se bránila tomu, přiznat si, že potrat je jediné řešení. Pro mne už to bylo dítě, moje dítě. Navíc mladší dcerka měla v té době dost vážné dlouhodobé zdravotní problémy. Dítě dodnosit a dát k adopci? Nepředstavitelné. Navíc - prožít rizikové těhot. na neschopence, přišla bych o místo. Jak bych uživila svoje děti? Bylo to mučivé období, těžké, hodně těžké. Nakonec to vyřešila příroda sama. Nikdy bych už nechtěla nic podobného zažít. Co byste dělala na mém místě vy? Jak byste se rozhodla? Vím, co mi odpovíte, dítě byste si ponechala, ale vyvětlete mi, jak byste se za těchto podmínek chtěla o všechny děti úplně sama postarat. Ano překážky - nebo chcete-li výzvy se mají přijímat a překonávat. Snadno se to na ten papír napíše, hůř se to někdy dělá. Každý si svůj život musí prožít sám, každý se musí sám rozhodnout - bohužel i v takovéhle záležitosti. Já si jenom moc přeju, aby těch násilně ukončených těhotenství bylo co nejméně, ale zakazovat ženám právo svobodné volby - to ne. Na to nemá nikdo právo.