Asi se do téhle diskuze moc nehodím,protože vím,že vy všechny tady jste vyzrálé ženy někdy doslova omlácené životem-jako Jarka.Ale stejně si myslím,že interrupce by mělo být svobodné rozhodnutí každé ženy.Někdo tu psal dobrý názor-žena,která podstoupí potrat kvůli kariéře asi nebude dobrá matka.A prožívat těhotenství a mateřství s pocitem,že to je všechno jinak,než jsem chtěla a že to dítě je omyl asi nijak ke štěstí a spokojenosti dítěte nepřispěje.A o to nám jde především.Když jsem objevila na TT dva proužky,nebrala jsem své dítě jako zárodek,ale právě jako své dítě.Brečeli jsme s přítelem nad tím zázrakem.Nikoho jsem se neptala,jestli si dítě nechám.Díky tomu jsem teď ztratila celou rodinu,jsem pro ně špína atd.(omlouvám se za nehezká slova,ale tak to je).A i přesto vím,že dělám dobře a jsem na sebe pyšná,že jsem dala přednost životu před smrtí.Ale myslím,že někdy v životě opravdu nastanou situace,kdy to asi nejde jinak.Já i když nemám školu mám jinak skvělého přítele,zázemí,ani finančně na tom nejme tak špatně.Ale neumím si představit,kdyby mě přítel opustil.Rodina by mě v žádném případě nepodpořila.Ani bych nesehnala práci-bez školy v dnešní době,neměla bydlení,neměla ani na jídlo,prostě na nic.Tyhle existenční překážky jsou v dnešní době asi na prvním místě.Ale nejvíc je to o člověku-o každém z nás.Na dítě,které v sobě žena nosí by se měla těšit,brát ho jako součást svého života a milovat ho.Ano,ale co když by mu nemohla poskytnout ani základní podmínky pro SLUŠNÝ život.Nemyslím si,že by děti v dětských domovech atd, byly příliš šťastné.Velmi obdivuji Jarku,myslím,že takhle se nejlépe pozná žena,která své děti miluje.Souhlasím se vším.