Uplně souhlasím. V červenci jsem porodila císařským řezem našeho druhého syna a mám úplně stejné poznatky. Jenže, v roce 2002 jsem porodila našeho prvního syna a situace byla úplně jiná. S oddělením šestineděli jsem byla tak nespokojená, že jsem to mnohokrát oplakala. A nejen já. Sestřičky byly tak neochotné s čímkoli pomoci, že jsem se už druhý den po porodu snažila je raději o nic nežádat. Uvádím příklad: Už čtyři hodiny po porodu mi přivezly malého na pokoj a když jsem si dovolila na ně zazvonit, aby mi podaly malého z postýlky, že ho chci nakojit, vynadaly mi, že to ať si nezvykám, že mám začít hezky fungovat a sama se starat. Byla jsem hodně šitá a svíjela jsem se na posteli bolestí. Nebyla jsem schopná ani slézt z postele. Trvalo mi 15 minut než jsem si dala malého k sobě na kojení. To šití mě fakt děsně bolelo a navíc bolesti při stahování dělohy. Fakt mě ten jejich přístup hodně mrzel a hodněkrát jsem to oplakala, ale vydržela jsem to. Co mi taky zbývalo. V té době tradoval názor, že v Budějovicích raději nerodit a spousta mamin raději jela porodit své miminko do Krumlova. Jenže od té doby se hodně změnilo, prý se měla snad i psát nějaká petice. Ale nevím jestli ta byla impulsem ke změně.