Ahoj Sally a Petro, dík, jsem ráda, že mi rozumíte, jak jsem to myslela.
Doufám, že je víc těch, kteří mají podobné postoje k této záležitosti, jako máte vy.
Zdenko a Miško, je mi líto, že kromě teoretických pravd typu: musím se snažit, aby to nějak šlo, každé počaté dítě má právo na život apod. jste nebyly schopné mi konstruktivně říct, jak řešit tuto konkrétní situaci. Myslím, že těmi řečmi bych děti nenakrmila. Miško, píšeš, že jsi po narození nejmladší decry také nevěděla na čem jsi a jak dopadneš. Jak jednou dopadnem, to nevíme nikdo dopředu. Ale jak na tom jsi, to jsi věděla - měla jsi partnera. Já ne. A to je velmi, velmi podstatné. A co se týká snahy o to, aby to šlo stále líp - po celá léta, kdy jsem byla s dětmi sama, jsem nedělala nic jiného. V tomhle mám svědomí čisté, to mi věř. Neseděla jsem nikde v koutku a neštkala nad svým neblahým osudem.
Děkuju za názory.