Asi je tady problém v tom, že já jsem o svém dítěti nikdy nepřemýšlela, jako o něčem, co mě a mým prvním dětem sníží životní úroveň, že nás to omezí, ochudí o finance... Je to roztomilé dítě, které máme všichni rádi, je to moje dcera a sestra mých kluků. Nedovedeme si už nikdo představit, že bychom ji neměli. Je to naše štěstí a radost. A není pravda, že bych tím ochudila kluky o nějakou pozornost nebo výchovu. Ani nemám na ně méně času /spíš naopak, když jsem doma a ne v práci/.
Na kluky jsem, když byli malí, neměla moc času, protože se narodili dva roky po sobě a dvě malé děti dají v mládí dosti zabrat. Teď si mateřství vychutnávám, jsem klidnější, jsem starší a snad rozumější. Dělám věci, které jsem dřív nedělala - čtu pohádky, zpívám písníčky, učím říkanky...
A to, že nemám partnera, je to nejmenší, co mě mohlo potkat. Hlavně, že jsme všichni zdraví, máme kde bydlet, co jíst a máme se rádi.
Ale jinde to tak být nemusí, takže nejsem pro žádný zákaz interupcí, nikoho neodsuzuji ani za nic nesoudím.