A už toho mám docela dost, připadá mi, že mluvíme každá o něčem jiném. Někdo o věci, o které se musí přemýšlet, jestli se nám hodí nebo ne /když jsme si ji samy udělaly/ a někdo o nenarozeném živém tvoru.
Nechci o tom už diskutovat, názory jsem řekla. Řekla jsem, jak jsem se zachovala já v dané situaci. Přece neodsuzuji ani Jarku, že přemýšlí jinak. Ale přimlouvám se, ať každá z nám najde to nejlepší řešení. Že ji potrat může poznamenat, mrzet, bolet.

Sally, není to ani o partnerech, měla by sis to přečíst pozorněji. Víš, partner nás může opustit, i když jsme vdané a máme s ním děti, takže by se dalo říct, že není rozdíl v tom, jestli tě opustí, když jsi vdaná nebo ne. To se taky zbavíš dětí? Už to říkám úmyslně tvrdě /určitě zase budou námitky/, protože se jedná přece jenom opravdu o dítě, každé dítě je jedinečné a je to štěstí pro každou matku.

A jestli zase mluvím o něčem jiném, než mluvíte vy všechny, tak se omlouvám a končím.