Četla jsem si příspěvky a nějak mi to nedá, než se zeptat:
Petro, když jsem byla já mladá, doktoři /jak to potvrdila i Sally/ nás s tím, že chceme antikoncepci vyhazovali. Ale ty píšeš, že jsi byla bez zázemí, měla jsi partnera a otěhotněla jsi v 16 letech. A teď jsi na tom byla stejně a zase jsi v 18 těhotná s nedodělanou školou. Proč jsi nebrala antikoncepci, když jsi věděla, že otěhotnět nechceš nebo si to nesmíš dovolit nebo je to jinak?
Teď je přece jiná doba, než byla před těmi skoro 20 lety. Antikoncepci berou dívky od 15 let. A já přece nejsem váš nepřítel - nejsem ani proti interupcím, ani proti tomu, aby si o tom žena rozhodla sama. Jen jsem se v daném okamžiku rozhodla tak, jak jsem se rozhodla. A někdo jiný by se zase rozhodl jinak. Jenže vy, co o rozhodování píšete jste neprodělali potrat. Alespoň to nikdo nenapsal. Takže je jasné, že já vím, jak to strašně bolí fyzicky /když vám nezaberou utišující prostředky/, ale i psychicky, kdy si připadáte, že vám něco najednou chybí... A proto přemýšlím tak, jak přemýšlím - tzn. proč nejít na potrat a raději si dítě nechat. Proto přece nejsem žádný vyvrhel - jak si připadám už v této absurdní diskuzi.