Jarko,náhodou jsem si přečetla tvůj příběh.Několikrát mi u toho vstoupily do očí slzy.Je to někdy hrozné,co člověk musí prožívat.Každý máme své problémy,ale když pak člověk vidí,co prožívají jiní za horory,tak si uvědomíme,že ty naše problémy jsou "prkotiny".Obdivuji vaši vůli.Kdyby mi tohle provedl můj partner,nejspíš bych ho napřed zabila,pak rozčtvrtila a nevím co ještě.
Je mi moc líto,co jste všechno musela prožít se svými dětmi a jejich nemocemi.Moje dcerka je zdravá,ale vždy mě pořádně rozhodí,když na ni přijde nějaká nemoc.Nebo když pláče a já nevím,co s ní je a ona mi to ještě neumí říct.
Přečetla jsem si,jak to nakonec dopadlo.Takhle jste si to asi nepřála...Moc jsem vám držela palce.
Ze srdce vám přeji,ať se najde nějaký chlap,který ví co chce a bude si vás vážit proto,jak jste silná a zřejmě i skvělá žena.Ještě jednou hodně moc štěstí,Ilona