Vážení,

Jsem přítelkyní rozvedeného muže. Poznali jsme se v době, kdy se rozváděl, po celý rozvod jsem ho psychicky podporovala a jsem s ním dnes již 5 let.

Problémy ve vztahu vyřešila jeho bývalá manželka tím, že odešla. Bez dítěte. Asi dva měsíce se malému neozvala, až zjistila, že si přítel našel mě, začala jezdit na návštěvy ( za tříletým dítětem vždy okolo 7-8 hodiny večer – podotýkám, že v tu dobu nebyla zaměstnaná). Malý na ni reagoval podrážděně.

Rozvod probíhal ve znamení nervů a vzájemného obviňování. V prosinci 96 si šel přítel malého vyzvednou do školky, ale nenašel ho tam. Bylo mu řečeno, že si jej vyzvedla matka. Poté jsme malého dva měsíce neviděli. Umožnění styku otce s dítětem musel matce nařídit až soud. Malý k nám chodil jednou za 14 dní, a při odchodu vždycky plakal, že nechce jít k mamince, že chce zůstat u tatínka. Argumenty typu : Maminka Tě má ráda a byla by smutná“ naprosto odmítal, když si ho matka přebírala tak brečel a kopal kolem sebe. Na základě dvou na sobě nezávislých psychologických posudků byl svěřen po roce a půl handrkování do péče otce. Happy end ? Ale ne!

Matka měla právo na styk s dítětem jednou za 14 dní v lichém týdnu o víkendy, potom ještě v sudém týdnu ve čtvrtek od 15.00 – 18.00. O Vánocích od 25.12!!! 8.00 - každý rok- do 27.12. 18.00. O letních prázdninách po dobu 3 týdnů nepřetržitě. Od samého začátku tam malý nechtěl chodit a vždycky když měl odejít, plakal.To mu byly asi 4 roky. Po čase se situace trochu stabilizovala s tím, že cca od šesti let chodil ke své matce proto, že mu vždy slíbila novou hračku, nebo výlet. Málokdy ale své sliby dodržela. Malý si velmi přál, aby mohl o termínech styku s matkou rozhodovat sám. Tak to přítel své bývalé navrhnul, a ona s tím souhlasila (pozn. : ty návštěvy ve čtvrtek proběhly přesně dvakrát, poté matka argumentovala, že na to nemá čas – jako žena v domácnosti).

Malý byl rád, že si může určit, kdy chce a kdy nechce jít k mamince. Asi 2 měsíce to fungovalo, protože když malý nechtěl zrovna v lichém týdnu, šel v sudém. Poté dohoda ztroskotala, protože malý odmítl jít dva týdny po sobě. Takže jsme ho údajně „navedli, a nedá se s námi komunikovat. Soudní dohoda se bude dodržovat přesně , vždyť malý nemá co rozhodovat.“

Od té doby bojujeme za to, aby si malý mohl určit kde chce být a jak dlouho tam chce být. Chtěli bychom, aby měl právo volby, vždyť je mu už 8 let a spoustu věcí chápe. Nebránili bychom se tomu, kdyby chodil k matce i častěji, než je určeno, hlavně aby se nestresoval a byl v pohodě. Matka o tom ale nechce ni slyšet. Nebo spíš slíbí, že bude respektovat přání syna, ale v momentě, kdy syn nějaké přání ohledně styku projeví, matka na své sliby zapomene.

Ona má nyní 3leté dítě a novorozence. Malý se na sourozence těší, ale vyhovovala by mu třeba návštěva na jeden den, protože jak říká, maminka se mu stejně nevěnuje a kamarádů tam moc nemá. Tak co s tím? Mám pocit, že se u nás na porozvodové problémy většinou nahlíží očima matek. Ale chlap taky dokáže být zodpovědný a starostlivý.

Pokud by někdo ze čtenářů chtěl poradit, jak přesvědčit matku, aby respektovala přání svého dítěte, poraďte mi.

Přeji Vám hezký den.

Katka