Můj syn toto začal provádět když mu bylo rok a půl. Začal si asi uvědomovat sama sebe ( to mi říkala jeho praktická doktorka) a zkoušel co vydržíme. Jakmile nebylo po jeho (a stačila maličkost), lehl si na zem - kdekoliv a na cokoliv!!!- a mlátil hlavou o zem. Prý máme ukázat co je správné, být jako vzorem, vysvětlit atd...To na něj rozhodně nepomáhalo, tak přišla metoda vařechy. Koupili jsme si speciální vařechu, jen pro Tomáška a nosili ji sebou. Je to drastičtější ale 100%!! Jakmile si lehl na zem a hystericky řval - dostal! Lidi nelidi. Myslím, že na zemi by si ublížil více. Stačilo to 4x a když začal náznak, že se už zase o něco pokouší, stačilo ji jen ukázat. Už je to rok a máme klid, nemusím se obávat jet hromadnou dopravou, že tam saze bude vyvádět!!!Nemusím se bát jít s ním do obchodu, že bude ječet a málem skákat z vozíku, že zrovna "tu" věc chce. A taky to chtělo se mu "více" věnovat, zabavit ho. Když se podívat do vitrýny tak tam chvilku postát, nespěchat a když přece jenom spěcháme, tak si uvědomit, že ten prcek to rozhodně stíhat nebude. Na to myslím do teďka.To mi ovšem říkala i paní doktorka....Nemám ráda, že se bijí děti, ale pokud to jinak nejde, raději plácnu než abych skončila na psychiatrii a měla dítě rozežrance. Taky říkám, raději jednou po prdeli než aby skončilo pod autem, že nemíní poslouchat.
Tak něco pro inspiraci a pevné nervy Petra