Děkuji za poučný článek, který se objevil v pravou chvíli – byli jsme zrovna objednáni s dvouletou dcerou na první oční prohlídku. Oba s manželem máme od narození kombinovanou vadu zraku - tupozrakost, krátkozrakost atd., a tak nechceme u dětí nic zanedbat. Manžel vyzbrojen doporučujícím dopisem naší dětské lékařky včera s dcerkou navštívil nejmenovanou dětskou oční lékařku. Ta je, po přečtení si žádosti naší lékařky o vyšetření z důvodu vady zraku u obou rodičů, přivítala slovy: „A pani doktorka chce po mně jako co?!?“ Načež spustila litanie o tom, že je ještě příliš brzy něco zjišťovat, že máme přijít tak za rok za dva (pro zajímavost: u mě na oční vadu přišli ve 3 letech a bylo již pozdě, ještě mamce vynadali, proč nepřišla dříve – a to bylo za komunismu!). Čekali jsme, že jí alespoň zkontroluje oči těmi různými přístroji, jeden z nichž je i na obrázku v článku, vždyť z toho se dá již v tomto věku zjistit mnohé. Omyl. Lékařka pouze dcerce posvítila do očí (opět za poznámek, že je ještě moc malá a nevydrží se dívat do jednoho místa – jak ona k tomu přijde!) a jediný závěr z její prohlídky zněl: „nešilhá“. (to jsme opravdu netušili !!!) a ať přijdeme, když se nám něco nebude zdát až bude starší. Manžel by se nedočkal ani zpětné zprávy naší dětské lékařce, kdyby si o ni sám neřekl… Její přístup byl odstrašující (člověk si u ní připadá, že otravuje a manžel by po této zkušenosti už nikdy nepřekročil práh jejích dveří) a domnívám se, že nepostupovala správně. Zajímalo by mě proto, jaké mají ostatní maminky zkušenosti s prohlídkami u takto malých dětí, zejména pokud se jedná o dítě s vrozenými předpoklady k oční vadě.