V době, kdy se měla narodit dcera, už s námi manžel nebydlel a ani se na výběru jména nepodílel. Zato syn se na mimčo těšil, od začátku tvrdil, že to bude ségra (prý,aby mu nebrala autíčka - to byla celkem naivní představa - dcera miluje autíčka, vojáčky apod.) V té době často býval u babičky a kdykoliv kamkoliv šli, tak mořil: "Babi a jaký znáš ještě jméno pro holku?" Myslím, že se babička asi naučila kalendář zpaměti. A syn pořád ne a ne si vybrat. Až nakonec přišla na návštěvu hodná teta Danuška, která vždycky přinesla něco dobrého a bylo vybráno. Takže máme dceru Danušku.