tato debata je vesměs příšerná. na jedné straně maminky, které se domnívají, že jejich dítě je téměř génius s pevnou vlastní zásadovostí a přitom nejsou schopny ve své "milující" a "všeodpouštějící" zaslepenosti včas učinit kroky na zlepšení stavu své péče o dítě a uchýlit se pod odborná křídla specialistuu.Na straně druhé zase "odbornice" z řad podobně postižených maminek, které se usilují přesvědčit se navzájem o své vychovatelské neomylnosti. Jak se někdo muuže pyšnit tím, že jeho dítě ve věku okolo dvou let nepoužívá ke komunikaci téměř žádná slova? zjistili u něho lékaři psychickou nebo zdravotní poruchu? pokud ano, je potřeba včas zasáhnout a pokusit se zachránit, co se dá. Je smutné, že se maminky ukrývají za pláštík "liberální výchovy" a odolávají tlaku babiček a dědečkuu, tvrdiac, že mají všechno pod kontrolou a lékaři nerozumějí své práci, jen "zařazujou do tabulek". prosím, dámy, poslechněte si občas i názory, které se vám asi nebudou moc líbit. jedním z nich je, že jste nezodpovědně samolibé hazardérky, které bohužel neriskují životy své, ale budoucnost svých dětí.