Je mi líto Vás, ale hlavně Vašich dětí. A to, že manžel bydlí s Vámi a přeci tvrdí, že odejde situaci nepomáhá. V dětech vzbuzuje falešnou představu "že se to srovná". Nevím, jak byste se měla zachovat Vy, ale já bych to řešila ultimátem. Není to dobré řešení v tom okamžiku nastavši situaci, ale pokud je to dlouhodobější, asi jediná možnost. Prostě bych ho postavila před volbu - buď se vratíš ke mě a k dětem, budeme rodina, nebudeme o tom mluvit a nebude se to opakovat - a nebo, jestli ji tak miluješ, že opustíš děti, tak jdi hned ať jim neubližuješ fyzicky i psychicky víc, než je to nezbytně nutné. Přeci nejde, aby si od Vás nechával prát, žehlit, vařit, ale vedle si vydržoval milenku......... Já vím, že se mi to mluví, když vlastní děti nemám, ale v podobné situaci jsem se už ocitla - těsně před svatbou jsem zjistila, že mě snoubenec podvádí, resp. jsem měla podezření dlouho, ale důkazy žádné. Pak jsem je načapala "v akci" a bylo vymalováno - žádná diskuze. Kdyby se to stalo jednou....prosím, uklouznout může každý a když ten chlap za to stojí, dá se mu odpustit. Když je to ale dlouhodobá záležitost (ať s jednou či vícemi), pak je něco špatně ve vztahu nebo v něm a těžko takového života nechá ze dne na den.
Držím Vám palce a hlavně, ať už se rozhodnete jakkoliv, velkou podporu okolí. Určitě se ozvěte, jak to dopadlo a kdyby jste si chtěla popovídat, ozvěte se.
Veronika