Paní Jarko, věřím, že jste to neměla v žovotě jednoduché. Jen s těma dětma co jste zažila, to muselo být peklo a já vám moc přeji, ať je vše v pořádku.

Co se týče vašeho muže, stává se to, že si lidé přestanou rozumět, přece vy sama jste to zažila, když jste mu byla nevěrná a velké výčitky jste si nedělala.
Váš článek mi připadá, jako když chcete, aby vám byl váš muž za vše vděčný - za co vlastně, i vy mu přece můžete být za ledacos vděčná, partnerství není o vděku a zároveň chcete projevovat účast a lítost od čtenářů. Proč píšete o jeho rodině, o plesových šatech a podobných věcech?

Moc vám držím palce, ale slepovaný hneček nebude už nikdy dobře fungovat, zkuste nalézt štěstí ve svých dětech, přátelích, rodině, jiném stylu života. Jen tak budete vy a vaše děti šťastni a pokud přeci jen vidíte největší štěstí života zůstat s manželem, právě k takto šťastné rodině bude mít větší zájem se vrátit. Někdy je ale opravdu lepší, když se Ti dva lidé v klidu rozejdou, už právě kvůli těm dětem a oba začnou zase normálně žít.

Hodně štěstí