Jejda, dalo práci dočíst celý článek, na kterém je vidět, jak jste se vypovídala ze svého trápení. Mnoho sil (psychických i fyzických) vás stál váš dosavadní život, ale dejte ruku na srdce, určitě byste řekla - obstála jsem! Byla jsem tady, když mě děti potřebovali... A váš manžel? On neví, zkrátka a dobře neví. Laká ho vidina "nového života" s mladší ženou (vždyť on je přece ještě "jura" a nemá tohle všechno zapotřebí), na druhou stranu si uvědomuje, jak vás všechny bez rozdílu miluje a že nemůže jen tak jednoduše vše zahodit a odejít. Dobře děláte, když se vyhýbáte ultimatům, tím jeho bezradnost stále prohlubujete. Rozhodně bych netrvala na tom - "buď já nebo ona". Dejte mu čas, věřím, že se rozhodne pro vás. Zaměřte se na sebe (dál třeba hubněte, pečujte o sebe, vyražte si někam), ukažte mu vlastní soběstačnost i to, že dokážete v každé době vytvořit klid domova a jeho nechte dusit se ve vlastní šťávě. I kdyby třeba přece odešel, podle toho co píšete věřím, že se brzo vrátí. Hodně štěstí.