Podle me realita vubec nemusi byt jen jedna - to, ze kazdy vnima jen tu jednu svou, je jina vec.

A navic, i ta realita ktera je jen jedna, muze byt ruzne prijimana/hodnocena/interpretovana, a nebo se vubec muze vzpirat poznani.

Priklad se slunickem a destem - hm... zaprve slunicko sviti porad, jen jsou obcas mezi nim a nami mraky, a obcas (kazdy den) dokonce zemekoule. Zadruhe, nekdy je tropicke sucho, nekdy spadne par kapek, nekdy mrholi, nekdy je prutrz - co z toho je uz dest, a co jeste ne? Ze tohle rozdilne vnimani skutecnosti ma nasledky na prakticky zivot je snad jasne, staci se dohodnout s kamaradem ze "pokud bude hezky tak se jdeme koupat". Takze jak videt, i "objektivni realitu" je mozno videt ruzne.

A pak je spousta veci, ktere clovek proste nikdy nemuze opravdu jiste vedet, nejdou vyfotit ani zmerit, a presto jsou soucasti reality. Napriklad nikdy nevim, co si druzi mysli a co citi - muzu se to jen dohadovat podle toho, co rikaji, jak se chovaji a tvari atd., ale jistotu nemam nikdy. (Nehlede na to, ze kolikrat clovek sam v sobe nema jasno. Ale to je zas jina otazka.)
Muzu si treba myslet, ze ten, kdo mi skodi a zle se na me tvari, me nema rad - ale stejne tak dobre je mozne, ze me treba tajne a zoufale miluje, a takhle se jen z nejakeho neznameho duvodu pretvaruje. Nebo naopak, kolik lidi zije (z jejich pohledu) ve spokojenem manzelstvi s vernym partnerem/partnerkou a jednoho dne zjisti, ze vsechno je jinak. Clovek proste NEVI co maji ostatni uvnitr, cele nase dusevni spolubyti je zalozeno pouze na tom, ze vime neco o sobe a na zaklade viditelnych projevu si domyslime leccos o jinych. Pricemz mame navic jeste dost silnou tendenci cokoliv, co vlastnimi smysly vnimame, "podrizovat" sve predstave o skutecnosti.