Jarko,
článek je opravdu ze života. Je smutný, ale připadá mi i nadějný, podle toho, co píšete v závěrečné části.
Určitě se přikláním k názoru "žádná ultimata", rozhodnutí musí být na straně vašeho muže, on přišel s problémem, on by ho měl vyřešit - jinak to pro něj bude příliš jednoduché - on má problém, ale vy ho za něj vyřešíte, jako za ostatní členy vaší rodiny.
Myslím, že muži daleko hůř než ženy berou rodinný stereotyp. Daleko jednodušeji si udrží a ubrání volný čas a koníčky i životní způsob. To, že se nyní o něj staráte stejně jako dřív a navíc se ještě stihnete starat sama o sebe, o to, jak vypadáte, mu určitě dokazuje, že 1. o něj stále stojíte (a možná ho tak motivujete k tomu, aby zůstal doma), ale také, že 2. si poradíte i bez něj (což při peripetiích vašeho vztahu a rodinného života je více než zřejmé). Možná v tuto chvíli jen přemýšlí, jak si alespoň trochu zachovat tvář a moci se vrátit zpět.
Myslím, že hlavně vy byste měla mít jasno, jak říká jeden klasický židovský vtip, vždycky jsou dvě možnosti. Vy byste si měla ujasnit, jak budete žít dál, když to s mužem vyjde i když to sním nevyjde.
Jednu radu bych pro vás měla - berte to jako další životní zkušenost, která může pro vás dopadnout jen dobře. Poznala jste svoje možnosti, sílu a odolnost (i když věřím, že jste nijak netrvala na právě téhle zkoušce). Když jste schopná o svém dosavadním životě napsat, nebudete mít problém se vyrovnat i s tím, co bude dál. Neřešte nic, s řešením by měl přijít váš muž. Netlačte na něj, muži neumí o problémech mluvit. Až se rozhodne, poznáte to - možná vám to nikdy neřekne, ale zachová se podle situace. Vy se nyní starejte hlavně o to, abyste byla v pohodě, opečovávala se a trošku se rozmazlovala - zasloužíte si to. Přečtěte si něco od Haliny P nebo Betty McDonaldovou nebo Ivana Krause.
Držte se!