Narozením dítěte se přece neudělá dělící čára za nějakým minulým životem a žádný další nezačíná. Nebo snad ano? Proč přestat dělat věci, které má člověk rád? Jenom k nim přibydou další činnosti, které jsou spojené se starostí o dítě. Pak už jen záleží na tom, jak si rodina zorganizuje svuj čas a život tak, jak to všem vyhovuje. Proč by se rodina měla vzdát společných výletů, plných příjemných zážitků? Tím, že se stanu matkou, přece automaticky nepřestávám být vším tím, čím jsem byla před porodem. Přibývá další krásná role v mém dosavadním životě, která mě neomezuje, ale o mnohé obohacuje. Kojení na veřejnosti? Jednou z mých nejkrásnějších vzpomínek na kojení je ta, kdy jsem se jednoho krásného jarního dne vydala s kočárkem na nákup do vedlejší vesnice. V potravinách přejímka zboží, syn začal plakat hlady. Jak bylo příjemné, sednout si na návsi na lavičku do stínu pod rozložitou lípu a dát svému synovi najíst. To jsem teda ale krkavčí matka! Myslím, že je velice důležité, aby si každá maminka od všech povinností kolem dítěte a domácnosti mohla pravidelně odpočinout při činnosti, kterou má ráda, a která jí přináší vnitřní uspokojení. Spokojená matka = spokojené dítě. Proč odsuzovat maminku, která své dítě nakojí v parku na lavičce? Je špatná, a proč? Protože je raději venku, než zavřená doma? To je trochu zvláštní měřítko. Jenom doufám, že vy jste ve svém životě maximálně spokojená. Mně by to asi nevyhovovalo, ale rozhodně vás neodsuzuji. Nechte tedy i nás ostatní, které chceme mateřství trávit jiným způsobem na pokoji a nenazývejte nás špatnými matkami apod.