Milá Jarko,
přečetla jsem pozorně celý váš opravdu dlouhý článek a došla k poznání, že opravdová láska ve vašem vztahu nikdy neexistovala. Jen zamilovanost a sexuální přitažlivost a později povinnosti postarat se o děti. Žádná radost, být jen prostě spolu. Odmítavé a ubližující chování vašeho manžela v době, kdy vám měl být oporou, na které vy vzápětí reagujete nevěrou, kterou vám později manžel odpouští (zřejmě je to pro něj pohodlnější). To, co jste popsala, je život, tak to prostě bylo a jak bude dál, záleží jen na vás dvou. Pozitivní na tom je, že každý prožitek (i nepříjemný) nás posunuje v našem vývoji dál. A my z našeho místa bez nadhledu jen těžko dokážeme určit, co je dobré a co špatné. Je to jako s kruhy v obilí, ze země je prostě nevidíme nebo jen mizivou část. Takže i to, co na první pohled vypadá jako špatné, takové vůbec být nemusí, právě naopak.
Přeji vám, abyste zdárně prošla další fází vašeho vztahu a aby se vám oběma povedlo přitom co nejmíň ublížit vašim dětem, sobě navzájem i vašemu okolí, ať už váš vztah skončí nebo bude pokračovat.
Hodně pohody a štěstí přeje Alka