1. Myslím, že je nutné vždycky nějak zakročit, i kdyby to měla být jen poznámka k rodičům o nevhodném chování. Nejhorší je lhostejnost okolí - ohrožené děti by měly poznat, že to, co je chápáno jako normální v rámci jejich vlastní rodiny, už jako normální a přijatelné nevnímá okolí. Rodiče by se neměli cítit neohrozitelní a nenapadnutelní, i když jde o jejich děti (ale tady se už dostáváme do detilů ohledně práv dítěte...). Linka bezpečí je určená právě pro popsaný typ dětí.
Dokážeme se ohradit, pokud někdo napadá nás, ale dítě to nedokáže, zvlášt když se jedná o ohrožení ze strany jeho rodičů. A pokud je vystaveno takovému zacházení každý den, považuje je za normální. Když neexistuje korektiv ze strany vlastní rodiny, měl by - v zájmu dítěte - fungovat ze strany komunity, školy, kohokoli...jinak z něj opět vyroste člověk, který bude poškozovat svoje vlastní děti. Bohužel stát, ve kterém žijeme, nepovažuje tuto oblast za prioritní (viz dále), takže je veškerá iniciativa posunuta do sféry osobní statečnosti, nijak nepodporována institucemi ani legislativou...

2. Dětem odebraným z rodiny mohou pomáhat i Klokánky - alternativa kojeneckých ústavů nebo ústavní péče jako dětských domovů apod. Klokánky fungují jako přechodná rodinná péče na principu střídání 2 tet po týdnu nepřetržité péče, případně jako profesionální rodinná péče v bytech "tet" a "strýců". Děti mají v Klokánkách pobývat dobu co nejkratší, tj. než se po vyřešení problému mohou vrátit domů nebo než se pro ně najde náhradní rodina. V současnosti je průměrná doba pobytu dítěte v Klokánku 4 MĚSÍCE (na rozdíl od dlouhodobých ústavních pobytů...). Klokánky mají pověření MPSV jako "zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc". Do Klokánku jsou přijímány i děti na jejich vlastní žádost...
Zdroj: Zpravodaj Fondu ohrožených dětí, zvláštní číslo 1/2003.

3. "Výbor OSN pro práva dítěte, který již podruhé hodnotil plnění Úmluvy o právech dítěte (podepsanou i ČR, pozn. Babelle), ostře kritizoval Českou republiku za závažné porušování této úmluvy."
Hlavní výtky se týkaly zhruba těchto okruhů:
- není stále definována a důsledně uplatňována "zásada nejlepšího zájmu dítěte" - proto nevíme, co dělat v situacích, kdy jsme svědky týrání dítěte, nevíme, na koho se obrátit, co podniknout...
- "Výbor znepokojuje špatné zacházení a zneužívání dětí v rodině, ve školách a v jiných institucích, a v místech, kde je omezena osobní svoboda"
- velmi malé množství ohlášených případů zněužívání a zanedbávání je vyšetřováno: což samozřejmě jenom podporuje pocity bezmoci svědků týrání... a nijak nepodporuje odhalování a hlášení těchto případů
- v ČR neexistuje žádná (!) legislativa výslovně zakazující tělesné trestání dětí: no comment
- nedostatečná pomoc a poučení rodičů v otázkách zodpovědností za výchovu dětí a rozvoj dítěte - umístění dítěte v ústavu se stává řešením sociálních problémů a krizových situací v rodině, místo odborné pomoci rodině v krizi a přednostního řešení situace v zájmu dítěte ponecháním v původní rodině (pod dozorem odborníků, se zajištěním roidnné terapie) nebo umístěním do náhradní RODINNÉ péče
- v současnosti mohou být děti v ČR umístěny do institucí ústavní péče, které spadají do kompetence 3 RůZNÝCH MINISTERSTEV (!), navíc dítě mladší 15 let může být umístěno ve stejné instituci jako mladiství delikventi (!!!)
- neustále vzrůstá počet dětí umísťovaných do institucí náhradní ústavní péče, státem se neusnadňuje a neposilujea systematicky nepodporuje pěstounská péče a jiná rodinně orientovaná náhradní péče

Nějak jsem se rozepsala, ale je to oblast, která se mně osobně velmi dotýká a velmi mi vadí.