17.8.2005 se nám v porodnici v Českém Krumlově narodila holčička Nelinka. Ač bydlíme v Českých Budějovicích, byla jsem rozhodnutá, že pokud nebude porod předčasný a nebudou hrozit žádné komplikace, vydáme se právě sem. Už podle návštěvy v těhotenství se mi přístup "krumlovských" jevil mnohem lepší. V čem? Vypadalo to, že stejně jako já jsou přesvědčeni o tom, že porod je událost přirozená a není třeba z něj dělat jakousi řízenou operaci. Moje předpoklady se vyplnily. Slabé kontrakce jsem zaznamenala ráno asi v pět, okolo sedmé jsme celkem v klidu vyrazili, po příjmu mi bylo řečeno, že ještě vyčkáme, jestli kontrakce zesílí. Manžela nikdo nevyháněl, protože jsem nesnídala, došel mi koupit ještě něco k jídlu (předem jsem se zeptala, jestli se můžu najíst, a sestra nic nenamítala, pokud to prý bude jen něco lehkého). Podotýkám, že během porodu jsem vypila asi dva litry čisté vody, bez pravidelného příjmu tekutin si porod ani nedokážu představit, v mnoha porodnicích včetně té budějovické je prý pití zakázáno.Během dvou hodin kontrakce trochu zesílily, a tak se zdálo, že vše spěje k porodu. Přestože mají v Krumlově jen dva porodní sály a situace se zrovna vyvrbila tak, že se společně s naší Nelou narodila během dvou hodin další dvě miminka, panovala všude klidná atmosféra bez stresu, v podstatě jsme s manželem podnikali to, co se nám zdálo v tu chvíli nejlepší(sprcha, míč atd.), sestra mi občas natočila monitor, občas poradila, jinak jsme měli naprostou svobodu. Jediným zásahem do mého porodu bylo protržení plodového vaku, ale i o tom jsem se předem s lékařkou domlouvala, a i když se mi to moc nelíbilo, nakonec jsem souhlasila a zpětně jsem za to byla vděčná - porod se tak uspíšil a já jsem se zbytečně nevyčerpávala čekáním na silnější kontrakce. V druhé době porodní se pak po pár zatlačeních vyklubal náš více než tříapůlkilový macík. Domů jsme jely pátý den a ty čtyři dny strávené na "šestinedělí" byly víc než příjemné. Sestry ochotně poradily se vším, ale nic nevnucovaly, tatínek s námi trávil na pokoji celá odpoledne (náhodou na nás vyšel pokoj, kde jsme byly samy), zkrátka jsme první rodinné okamžiky trávili všichni pohromadě, společně jsme poprvé vykoupali a tak dále... Navíc se v této porodnici nepraktikuje žádné dennodenní a jistě stresující vyplňování kolonek, kolik kdo nakojil - přesto jsme s kojením neměli žádný problém. Můj první porod byl pro nás všechny krásný zážitek a pro mě navíc zkušeností, která mě posílila a pomohla mi důvěřovat ve vlastní síly.