Pod novým nickem, jsem to zase já, kdo psal ten první příspěvek, tedy ten, kdo "to prožil". Pomoc mého manžela a blízkých byla mimořádná, prostě báječná. Ale měla jsem intenzivní pocit, že snad ani nikoho moc nezajímalo, zda se mi jí dostalo. Dovedete si představit, že jdete v čerstvém šoku volat manželovi, a protože na pokoji je maminek víc a vy nechcete, aby všechny věděly, utečete volat do sprchy? Nikoho prostě nenapadlo nabídnout vám trochu soukromí... Nebo za vámi do porodnice přijde manžel a vy s ním musíte tiše mluvit na chodbě, protože v návštěvní místnosti již někdo je?
A navíc nevíte, jestli všechen personál o vašem problému ví (teď vím, že věděli všichni a ještě dřív než my), a tak nevíte, co jim říkat?
Je to prostě všechno velmi nepříjemné.